Slýchám kolem sebe, že svět už nebude, jaký býval. Že mnoho věcí je za poslední rok jinak. A souhlasím. Některé jsou náročné, jiné se naopak usnadnily či urychlily.
Přesto se obrovský počet lidí chová ke svým penězům se stále stejnou setrvačností. Zkrátka se při správě peněz dopouštíme hned několika chyb. Může za ně naše lidská přirozenost. Když o těchto faktorech budeme vědět, dokážeme zlepšit své rozhodování (nejen) v oblasti financí.
Tato emoce dobře prodává (údajně až pětkrát rychleji než pozitivní zprávy). A bohužel také často vede k nesprávně načasovanému prodeji investic či aktiv. Tomu já čelím dvěma způsoby: mám investiční plán a tzv. investiční horizont. Tedy čas, po který tuto investici mám ve svém majetku, a nemusím tak podléhat obavám, dokud nenastanou důvody pro prodej. A pak kupuji především věci, kterým rozumím či ve kterých jsem připravena se vzdělat. Pracujeme mnoho let pro peníze a věřím, že stojí za to pochopit, jak peníze fungují, a hlavně: jak mohou fungovat pro nás.
Jde o označení z angličtiny, fear of missing out = strach, že mi něco uteče. Jednoduše vede k tomu, že když se o něčem hodně mluví (třeba o akciích Tesly), lidé o danou věc projeví zájem, aby nezůstali pozadu. Nikoli proto, že by danou věc chtěli do portfolia nebo se o ni skutečně zajímali. Čistě evolučně: zůstat mimo skupinu znamená stát se potravou. A to nikdo nechce.
Také v současnosti slyšíte slovo Bitcoin od lidí, kteří ještě před pár měsíci ani nevěděli, že něco takového jde koupit? Tím neříkám: vyhýbejte se kryptoměnám. Investujte však jen takovou částku, o niž jste ochotni přijít. A informujte se u lidí, co se tématu věnují alespoň tři roky. Proč? Takové lidi zajímá smysl krypta a souvislosti, ne jen procento zisku „za nic“.
Strach ze ztráty je z psychologického hlediska větší než touha po zisku. Tento jev umí „zázračně“ vygumovat slovo zdarma. Je důvodem, proč mnoho lidí nadále využívá pro práci se svými penězi produkty, ve kterých kupují státní dluhopisy, protože k tomu „dostanou“ státní podporu. Při bližším studiu konečného zůstatku na účtu však vychází, že u řady produktů je finální výsledek už několik let menší, než je inflace, a dokonce menší, než byla původně vložená částka. Proč? Dan Ariely ve své knize „Jak drahé je zdarma“ popisuje, že většina transakcí v životě má svoje plusy a minusy, ale když je něco zdarma, máme tendenci na minusy úplně zapomenout. Cenovka zdarma má takový emocionální náboj, že cokoli zdarma se nám rázem zdá mnohem hodnotnější, než jaké to doopravdy je. Za něco zdarma se přece žádná ztráta nekoná… Nebo ano? Jak tomu čelit? Především přijmout, že pokud něco fungovalo v minulosti, neznamená to automaticky, že to bude fungovat znovu! A nebát se rozhodnout nově, podle současných souvislostí.
Pokud něco funguje v našem životě alespoň tři dekády, náš mozek se nastaví do módu „tak už to bude pořád“. Chyba lávky. Řada cyklů (například dlouhý dluhový cyklus) se opakuje jednou za 50 až 75 let. To, že jsme ho ještě nezažili, je naše velké štěstí. A o to větší riziko je, že nás nenapadne, že ho ještě někdy zažijeme. Ray Dalio to přirovnává k tikající bombě. Čím jste jí blíže, máte větší pocit falešného bezpečí, protože se přece už tak dlouho nic nestalo. Zajímám se proto o souvislosti, studuji historii a hledám paralely. To mi vytváří kompas, který mi pomáhá určovat směr cesty nejen v investicích, ale i v životě. Ne všechny chyby přece musíme udělat osobně. V tom je dnešní doba fantastická. Doslova celé generace vědění máme na dosah ruky, dostupné často bezplatně a ihned.
Patří do našeho života a v jistém smyslu ho činí zajímavým. V investicích je častou chybou snaha se mu zcela vyhnout. Riziko není opakem výnosu nebo investic. Je jeho nedílnou součástí. Tak jako chyba není opakem učení, ale zcela s ním souvisí. Cílem je rizika řídit a minimalizovat. Čím? Především prevencí. Když chápu souvislosti, mohu se nejen při investicích včas zařídit tak, že až potíže či změny nastanou, můj plán B bude už v provozu, funkční a pracovat pro mě. Nikoli že jej začnu horečně vymýšlet a doufat, že to stihnu. Riziko snížíte kvalitní diverzifikací mezi papírovými a fyzickými aktivy. Dlouhodobě pak vzděláváním, komunikací s odborníky v daných oborech a zapojením selského rozumu. Kritickým myšlením, které nám pomůže oddělit podstatné od balastu. Oddělit principy od událostí. Protože už naše babičky věděly, že každá bouře jednou pomine. Důležité je zůstat ve hře.