Teď to ještě řešit nebudu… aneb proč je nejdražší nedělat nic?

Možná to znáte u sebe, svých přátel nebo klientů. Tyto situace se týkají zdraví, vztahů, práce i financí. Jsou všude, kde je potřeba se pro něco rozhodnout. První přístup k nim je proaktivní, tedy „číst“ situaci s předstihem a díky tomu se na ni lépe připravit. Například pravidelně koukat na předpověď počasí a nosit deštník. Dlouhodobě si uvědomovat, že mé zdraví ovlivňuje, co piju, jím, jak spím a jak a kde se hýbu.

Mé vztahy ovlivňuje, co si myslím o sobě, o druhých, jak se k druhým chovám a jak komunikuji. Mé peníze ovlivňuje, zda jsem ochotna kromě jejich vydělávání věnovat čas i jejich správě, která je stejně důležitá. Někdy to vypadá, že lidé s proaktivním přístupem mají štěstí. Jako by předpovídali budoucnost. Ve skutečnosti ji nepředpovídají, ale jak říkal už Perikles, jsou na ni připraveni.

V dlouhodobém kontextu lidské historie je třeba si přiznat, že „všechno už tu bylo“. Proaktivní lidé se snaží tyto principy a souvislosti pochopit a s dostupnými informacemi co nejlépe pracovat tak, aby v každé situaci měli možnost volby a nedostávali sami sebe do tlaku či situací, které by nemusely nastat. Mají pak kapacitu (mentální, časovou i finanční) řešit to málo skutečně nepředvídatelných situací.

Reaktivní přístup

Reaktivní přístup zastává člověk, kterého vnější okolnosti dostrkají k nějaké změně. který je zvnějšku dostrkán okolnostmi k nějaké změně, kterou by jinak neudělal, ba ani nepřipustil. Znáte někoho, kdo až teprve po návratu z nemocnice začal lépe jíst, přestal kouřit a podobně? A možná znáte i takové, kteří ani poté nezměnili ve svém životě nic – i nekonat je volba. A má svoje důsledky.

Buridanův osel

Znáte bajku o Buridanově oslu? Oslův pán musí na nějaký čas do města a nechá oslovi ve stáji dvě stejně pěkné a chutné otýpky sena. Když se po několika dnech vrátí domů, osel nežije a obě otýpky jsou netknuté. Kvůli neschopnosti se rozhodnout, do které se pustí jako první, nesní žádnou a zemře. Už ve 14. století filozof Jean Buridan dle principů determinismu tvrdil, že je-li člověk postaven před dvě stejně lákavé možnosti výběru, snaží si zvolit to větší dobro, anebo rozhodnutí o výběru odložit na pozdější dobu v naději, že přijde ještě výhodnější možnost. Buridanův osel nám ukazuje, že nejdražší je nedělat nic. Co vám může pomoci se rozhodnout?

5 rozhodovacích pravidel:

• Sepište si své hodnoty. A pravidelně se k nim vracejte. Patří k nim např. svoboda, zdraví, rodina, vztahy, humor, vzdělávání, víra, důvěra, harmonie, učení se, seberealizace, láska? Ke každé hodnotě si napište, jak poznáte, že jí ve vašem životě přibývá. Že ji naplňujete – tedy žijete. Z hodnot vám potom vzejdou priority, tedy to, čemu je přednostně důležité se věnovat. Pravidelně.
• Rozhodovací rada je jednoduše někdo, jehož způsobu života i hodnot si ceníte natolik, že je pro vás jeho názor cenný a berete jej v potaz. Může jít o více lidí. A často se jich ani nemusíte ptát nahlas. Stačí se jich zeptat v duchu a představit si, co by asi na vašem místě dělali oni. Tato forma vám umožní vytvořit si radu i z lidí, se kterými se neznáte nebo už nežijí, ale jejichž názory by se vám hodily.
• Neexistuje dobré nebo špatné rozhodnutí. Velice často se bojíme rozhodovat, protože se chceme napoprvé rozhodnout „dobře“, jako v nějaké pohádce, jinak přijde trest. Chci vám nabídnout jiný úhel pohledu. Není dobré a špatné rozhodnutí. Dobré je se rozhodnout. Jedině tehdy se něco dozvíte a můžete se posunout dál. Necháte zkrátka situaci, ať se ještě kousek posune. Pokud se věci vyvinou jinak, než jste chtěli, udělejte nové rozhodnutí. Neúspěch (zkušenost) je součást rozhodování, nikoli jeho opak. Stejně jako ztráta je součást výnosu, nikoli opak zisku. Je to prostě cena za „pokus“. Čím víc pokusů, tím víc zisků.
• Nevědět je v pořádku. Mám na mysli, že shromáždíte o určitém tématu rozumné množství zdrojů a souvislostí, avšak svou komplexitou nepovede téma k jednoznačné odpovědi: ano / ne. Říct v takové chvíli informované nevím je víc než se za každou cenu přiklonit na nějakou stranu. Možnost mít, napsat nebo sdílet názor není povinnost. Nemusíte si o všem něco myslet, nebo to dokonce zveřejňovat. Přiznat, že nevím, a dopřát si více času je také rozhodnutí.
• Máloco je definitivní. Dovolte si změnu. Pořád máte volbu. Lidská mysl je nastavena na tzv. konzistenci, tedy když nám od mala koprová omáčka nechutná, tak na tom trváme, i kdyby to už nebyla pravda. Aby si druzí nemysleli, že měníme názory jako ponožky. Upřímně? Druzí mají dost práce se svým životem. Z některých věcí zkrátka vyrosteme – a do jiných dorosteme. Životními zkušenostmi, vývojem, inspirací. Je to stejné jako s botami. Pořád nosíte boty z dob první třídy základní školy? Ne? Jsou vám malé? Už je ani nemáte? A proč si stejně žárlivě držíte názory z té doby? Dovolte si změnit názor, uleví se vám i vašemu okolí. Život je změna. A všichni to vědí. I životní názory se vyvíjí. Platí to o jídle, sportu, knihách nebo investičních strategiích. Zohledníte zkušenosti, vývoj, uděláte nové rozhodnutí a po čase se jen podíváte, zda vám pořád dobře slouží a plní to, co má. Jak? Vrátíte se k bodu číslo jedna.

Přeji vám lehkost a radost při všech vašich životních změnách. Když se při nich držíte svých hodnot, je to dobrodružství.