Máte svou truhlu pokladů? A mohla bych ji vidět?

Parafráze hlášky z oblíbeného českého filmu rozhodně nemíří na žádost, abyste komukoli ukazovali, kde máte ukryté své zlaté a stříbrné poklady. Anonymita držení kovu je jednou z nejoblíbenějších vlastností našich produktů. Léto je obdobím dovolené a mnoho z nás se těší, že načerpá síly po náročném roce, pojede na oblíbená místa, nebo alespoň na chatu, na houby, na ryby.

Až přijde období podzimních plískanic a bůhví čeho všeho ještě, budeme vzpomínat na letní zážitky a udržovat v sobě letní optimismus. Jak vlastně ze somatického hlediska naše tělo různé emoce zpracovává?

To ukazuje následující model. Pokud se nacházíme v zelené – klidové zóně, cítíme se dobře, přirozeně komunikujeme s blízkými i přáteli a umíme jim být oporou.

Pokud se z nějakého důvodu aktivuje naše amygdala (znázorněno sinusoidou), dostáváme se do oranžového pásma. Tato část mozku má za úkol nás udržet naživu a reaguje na ohrožení (skutečné i domnělé). Zde rozhodně druhým neprospějeme hláškami „o nic nejde“, „uklidni se“, „přestaň brečet“. Ostatně – pomohly vám samotným někdy tyto věty?

Když se nacházíme v oranžovém pásmu příliš dlouho, náš nervový systém takovou zátěž nezvládne a přepne do modrého módu – zamrznutí.

Seznam zdrojů

Truhla pokladů je pomyslný seznam zdrojů – aktivit, věcí či míst, které vám pomohou se dostat z modré, či lépe oranžové zóny zpět do zelené, nabijí vás energií. Takovou truhlu pokladů může mít každý svou a také můžete mít v rodině společnou. Může jít o seznam aktivit, které vás rozesmějí, znovu sblíží či připomenou společné hodnoty, například společná modlitba. V této náročné době můžeme dětem pomoci zvládnout toto období právě symbolem truhly, kam si hravě mohou schovat své zdroje energie, své poklady. Kamínek z výletu, lístek z vlaku, seznam oblíbených pohádek či filmů, seznam her, seznam oblíbených písniček, tipy na výlet, seznam oblíbených jídel.

Truhla pokladů

Jaká je vaše truhla pokladů? Využijte přirozené hravosti léta a zkuste si svou truhlu vytvořit. Napište si do ní seznam činností, které rádi děláte, míst, kde je vám dobře, knihy, co vás rozesmějí, jídla, která vás třeba ve vzpomínkách přenesou zpět do dětství. Sepište si tam pár přátel, kterým můžete zavolat, když je vám smutno a víte, že vás vyslechnou. Udělejte si do telefonu seznam písniček, které na vás takto působí. Pokud si najdete nějakou hezkou krabičku, můžete do ní ukládat pro vzpomínku drobnosti z míst a situací, které vám připomenou, jaké to je, radovat se ze života a podílet se na věcech, co mají smysl. Bude to takový váš pomyslný kompas. Každý se občas ve svých emocích může ztratit, ale vy budete mít i cestu, jak se najít. A dost možná budete oporou někomu, kdo zrovna „v zelené“ nebude a bude moc rád, že vám může zavolat. S mými přáteli máme takové pořekadlo, nouzové heslo. Když se někomu z nás aktivuje amygdala – vážně, všichni ji máme, i ten největší kliďas, co znáte – říkáme, že volá Amy. Díky této větě pak naše okolí ví, že nám má dát prostor se se situací srovnat. Na úplně jinou úroveň vztahů se dostaneme, pokud svým blízkým můžeme své obavy sdělit, říct jim své „amygdalí věty“. O tom snad někdy příště. Prozatím vám upřímně přeji, ať Amy volá co nejméně.

Za inspiraci děkuji psychoterapeutce Tereze Koryntové a psychologovi Martinu Sedláčkovi.