Jaký by byl svět, kdyby na něm žilo jen 100 lidí?

Před časem koloval po sociálních sítích zajímavý „přehled historických událostí“, které byste zažili, pokud byste se narodili v roce 1900. Je to stručná ukázka toho, co všechno předchozí generace dokázaly zvládnout, čemu dokázaly čelit a ještě s nadějí vychovávat další generace. Moje prababička, která zažila obě světové války, ve středním věku smířlivě říkávala: „Děvenko, každá doba má svý.“ Škoda že jsme neměly více času na společné povídání, odešla, když jsem byla ještě malá. Dnes bych jí položila tolik jiných otázek… 

Každá doba má svý

Proto vždy s pokorou a pozorně naslouchám příběhům lidí, kteří něco zažili a jsou ochotni sdílet, a hledám v nich poučení a poselství pro sebe. Podporuji nadační projekt Paměť národa. Na některé zkušenosti v minulosti by bylo podle mě velmi nebezpečné zapomenout. Nerada bych, abychom si je museli zopakovat. A protože na kontext a historii jsou v tomto vydání Gmagu povolanější odborníci než já, ráda bych s vámi sdílela úryvek z jedné mé oblíbené knihy. Když jde na mě splín, přečtu si tuto dvoustranu. Třeba i vám přinese novou perspektivu…

100 obyvatel

„Kdybychom počet obyvatelstva na světě zredukovali na vesnici o 100 obyvatelích a dodrželi přitom proporce všech národů, které žijí na Zemi, vypadala by tato vesnice takto:

57 Asiatů

21 Evropanů

14 Američanů (ze Severní, Střední a Jižní Ameriky)

8 Afričanů.

Bylo by:

52 žen a 48 mužů.

30 bělochů a 70 osob s jinou barvou pleti,

30 křesťanů a 70 nekřesťanů,

89 heterosexuálů a 11 homosexuálů.

6 osob by vlastnilo 59 % veškerého majetku a všichni by pocházeli z USA,

80 by žilo v chatrčích,

70 by byli analfabeti,

50 by trpělo podvýživou,

1 osoba by právě umírala,

1 by byla právě před porodem,

1 by vlastnila počítač

a 1 (ano, jen jedna) by měla univerzitní vzdělání.

Pokud jsi dnes vstal a byl jsi spíše zdravý než nemocný, vytáhl sis lepší los než miliony lidí, kteří příští týden už nebudou žít.

Pokud jsi nikdy nepocítil nebezpečí boje, samoty v zajetí, strach o život při mučení nebo jsi nebyl držen o hladu, máš se lépe než 500 milionů lidí.

Pokud můžeš jít do kostela, aniž by ses musel bát, že budeš ohrožen na životě, mučen nebo usmrcen, máš víc štěstí než 3 miliardy lidí.

Pokud máš v lednici jídlo, jsi oblečen, máš střechu nad hlavou a máš kde spát, jsi bohatší než 75 % lidí na celé planetě.

Pokud máš peníze v bance, peněžence nebo prasátku, patříš k privilegovaným 8 % lidí.

Pokud jsou tví rodiče ještě naživu a žijí v manželském svazku, jsi už opravdu raritou.

Pokud můžeš číst tuto stránku, jsi rovněž požehnán, protože nepatříš ke dvěma miliardám lidí, kteří neumí číst.

Čteme-li tento text, stane se s námi většinou něco úžasného. Začneme se mít nějak lépe. Jsme v bezpečí a chráněni, a ačkoli se v našem životě během posledních deseti minut nic nestalo, nedíváme se už na svět tak pesimisticky.

Tento text můžeme doplňovat donekonečna.

Samozřejmě, pořád znovu a znovu slýcháme, že se nemáme srovnávat. Máme vést svůj vlastní život, jít svou vlastní cestou. To je správné. Když se srovnáváme s druhými, jsme z toho většinou nešťastní. Někdy nám však takové malé srovnání může pomoci.“

Zdroj úryvku: Pierre Franckh, 21 způsobů, jak najít lásku (str. 71–72)