Několik mých extrovertních přátel se již nemohlo dočkat uvolnění opatření, aby konečně zašli do své oblíbené kavárny, na točené pivo, a hlavně na živé popovídání s přáteli.
Pokud jste, podobně jako já, spíše introverti, těšili jste se možná na své oblíbené vietnamské Bún bò Nam Bộ) a pár přátel, ale představa davů v obchodních centrech vás z bačkor rozhodně nevytáhla. Přestože komunikace s lidmi je moje každodenní práce, zrovna tak školení i desítek kolegů, přistihla jsem sama sebe, že na návrat do „živé“ společnosti jsem se potřebovala připravit. A pokud snad ještě sedíte doma, mohou se vám hodit tipy, které pomohly mně.
Mějte i nadále jeden den online, kdy prostě nebudete vyrážet z domova (samozřejmě pokud to povaha vaší práce umožňuje). Tento den či dva budou vítaným oddechovým časem od cestování MHD, respirátorů a „návalů lidí“ – což pro vás může být i 10 lidí na firemní poradě, pokud jste většinu času potkávali doma jen životního partnera, psa a dítě. Určete si naopak jeden cestovní den, kdy budete postupně chodit mezi lidi.
Pokud to jde, vyberte si čas pro schůzku ve vaší oblíbené kavárně spíše dopoledne, kdy bývá méně lidí, a přijďte o pár minut dříve, abyste se aklimatizovali. Orientace v jiném prostoru, než jste poslední měsíce obývali, může být najednou nezvyklá výzva, přestože před rokem a půl to pro vás byla doslova každodenní rutina. Namísto jízdy přeplněnou tramvají jděte kus cesty pěšky.
V začátcích lockdownu bylo pro nás nepředstavitelné se nevidět a mluvit spolu jen po telefonu nebo přes počítačovou kameru. Nyní jsme odvykli vnímání více lidí kolem sebe – potřebujeme si zkrátka opět zvyknout na čtení všech těch neverbálních signálů, které jsme dříve vyhodnocovali naprosto podvědomě a bez námahy. Nebuďte tedy zaskočení, že budete potřebovat zpočátku více odpočívat. Postupně se opět dostanete do „mezilidské“ formy.
Setkali jste se po delší době se svým kamarádem nebo kamarádkou a máte pocit, že komunikace mezi vámi plyne nějak hůře než předtím? I přes snahu udržet spolu kontakt na dálku, my lidé jednoduše potřebujeme cítit blízkost druhého, a tak o sobě vlastně máme rok i více zastaralé informace. Pojmenujte to. Pokud mezi vámi vzniklo nějaké nedorozumění, vraťte se k němu. Kdybych měla jmenovat jeden z klíčových návyků skutečně efektivních lidí z dílny Franklina Coveyho, pak je to tento: nejdřív pochopit, potom být pochopen. Nepředpokládat, ale komunikovat. Ideálně osobně, když už to konečně opět jde.
Lidé stále více než kdy dřív potřebují vyslechnout, vědět, že v tom nejsou sami. Že cítit se unaveně a vyčerpaně je po tom všem prostě normální. Pochybnosti a možná i pocit dezinformací za poslední rok sedl, byť jen na chvilku, asi na každého z nás. Nejvíce druhým pomůžeme, když ze sebe nebudeme dělat superhrdiny. Snažme se na reakce svoje i přátel podívat z většího nadhledu než obvykle. Mnoho lidí bylo a stále je pod obrovským tlakem. Každý má někdy nárok na slabou chvilku. Každý. Vy taky. Naplánujte si aktivity, které vás baví, odjeďte někam, kde změníte prostředí – nutně to nemusí být v zahraničí, ani u moře. A prostě se pořádně vyspěte, přečtěte si knihu nebo pusťte oblíbený film. Nakonec to dobře dopadne. A jestli to není dobré – pak to ještě není konec.