5 nápadů, jak se i v době zákazů „vrátit k sobě“

Stále častěji se na mě obracejí lidé, že se cítí pod tlakem. Profesně je čekají velké změny, v osobní rovině jsou vystaveni každodenním výzvám v podobě celé rodiny na jednom místě s potřebou internetu, jídla i osobního prostoru. To vše okořeněno nemožností dělat své oblíbené venkovní či společenské a kulturní aktivity. Přiznávám, i já sama se někdy odchyluju od svého směru a znovu se k němu vracím. Jak říká náš kamarád, „vracím se na značky“ – kam patřím, kde je mi dobře. Občas mě totiž vnější okolnosti vytáhnou z pozic i s botami úplně stejně jako každého… K čemu se vracím, co mám napsané a vystavené na očích?

Nemusí to být dokonalé

Mnohokrát opakované pravidlo Vilfreda Pareta, že 20 % aktivit vám přinese 80 % výsledků, je při převedení do praxe velmi mocné. Pokud se vám nedostává energie, nebo už dokonce „melete z posledního“, zaměřte se výhradně na těch 20 %. Kterých 20 % klíčových aktivit je třeba udělat, aby to nejdůležitější fungovalo? Doba na nás klade vysoké nároky, nedělejme si to ještě těžší.

Přijmout neznamená souhlasit

Uznávám, že toto je velké téma. Sama jím aktuálně procházím ve více oblastech. A vlastně přemýšlím, zda se dá tak náročný proces obsáhnout v několika větách. Moje poznání je takové, že boj ve smyslu tohle nechci, to jsem si nevybrala atd. stojí mnohem víc úsilí a energie než akceptovat, že věci jsou tak, jak jsou, a jít dál. Jít dál je zásadní. Přijetí není pasivní proces. Přijmout znamená věnovat čas tomu, co chci a mohu dělat pro trochu lepší pocit. Neztrácet energii nadáváním a litováním se, ale prostě jít dál, znovu více začít svůj život tvořit.

Seznam poslední záchrany

Pokud jsou únava a zoufalství ze situace příliš vysoké, člověk má pocit, že ztrácí kontrolu, a kruh se uzavírá. Rozpojit ho můžete díky seznamu aktivit, které nám vrátí kontrolu. Tuto metodu používají lidé s panickou atakou, aby se dokázali znovu vrátit do stavu, ve kterém mohou fungovat. Začnete fyzickou aktivitou – soustředěním na dech, děláním dřepů – abyste si uvědomili, že své tělo a jeho úkony pod kontrolou máte. Nebo jednoduchými mechanickými úkony, jako je mytí nádobí, zametání. Zklidníte mysl a rychle vidíte výsledek – „důkaz“ vlastní dovednosti. Následovat mohou systematické aktivity, jako je přeskládání šatníku nebo spíže. Z nepořádku udělat pořádek je pro mozek signál, že z chaosu vede cesta ven a my ji známe.

Psychické vlastnictví

Zavolá vám kolega, potřebuje s něčím pomoci. Otevřete svůj diář a vidíte, že to není ve vašich možnostech. Vysvětlíte mu, že to nejde. Když vám po dvou hodinách volá kvůli jiné věci, zeptáte se ho, zda  pomoc sehnal. Psychicky jste situaci přijali za svou – pronajali jí prostor ve své hlavě, a soustředíte se na ni, i když není vaše. I přemýšlení o cizích problémech vás stojí mentální kapacitu čili sílu. Pokud o sobě víte, že máte tendenci myslet na problémy druhých lidí i v čase, kdy se potřebujete věnovat svým věcem, ptejte se sami sebe: Čí to je? A vraťte se k tomu, co je vaše a co aktuálně děláte.

Nejdůležitější je pohyb vpřed

Bohatě by stačila první tři slova. Když máte pocit, že se váš život zasekl a nehýbe se z místa, zkuste se začít hýbat vy. Existují rozsáhlé studie, mapující souvislost mezi flexibilním tělem a pružnou myslí. Ne nadarmo nás při procházce nebo běhu napadnou nové myšlenky a cítíme se pak líp. Pohyb vpřed posune mysl k novým uvědoměním nápadům, jinému pohledu na situaci.
Pokud chcete vidět, jak moc a pružně se dokáže lidské tělo pohybovat a jak to změní vnímání sebe sama, přístup k životu i sebevědomí, doporučuji se seznámit s Petrem Růžičkou a jeho školou pohybu „Pohyb je život“. Ať se vám stále daří objevovat, co všechno ve svém životě můžeme.